Historie Amigy: Když nevíte kudy kam aneb čas slepých uliček | Kapitola 4

Jak zlevnit i to levné

Amiga 500 představovala cenově dostupný stroj, který v podstatě vymazal z trhu bezprostřední konkurenci, tedy Atari ST. Cenově přitom vycházela velmi srovnatelně – za A500 s barevným monitorem jste zaplatili zhruba to samé co za Atari 1040ST s monochromatickým monitorem. Jediným hardwarovým nedostatkem Amigy pak byla poloviční paměť, kterou ale nebylo problém později rozšířit, což naopak na Atari ST zdaleka tak snadno nešlo. Pokud jste tedy neměli nějaký zvláštní zájem o práci ve skvělém monochromním rozlišení Atari ST, nebyl důvod si jej vybrat místo Amigy.

Jenže, i tak byla Amiga stále drahá. Pořád byla významně dražší, než C64 nebo levné herní konzole Segy či Nintenda. Co s tím? V srpnu 1988 svolal Irving Gould poradu dozorčí rady na své sídlo na Bahamách, kde oficiálně z daňových důvodů bydlel. Za engineering dorazil Jef Porter, tvůrce A500, který v této době plnil neoficiálně roli šéfa vývoje Amigy. Prostě, nebyl oficiálně nominován ani placen, ale reálně to dělal. Pro management měl přitom velmi špatné zprávy. Nemohl nabídnout žádný nový produkt, který by mohl být v roce 1988 dokončen. Zrušen byl plánovaný projekt A800 (což měl být nástupce A500 se zabudovaným chipsetem Ranger, jak si ještě řekneme) i A2500AT (což měla být sériová A2000 prodávaná se zabudovanou PC emulační kartou A2286AT, jejíž vývoj ale nabral zpoždění a byl hotový až v roce 1989). 

Jeff Porter se sice o A800 lehce zmínil, ale bylo evidentní, že dozorčí rada nemá na vylepšování levné Amigy zájem. Z tohoto důvodu se proto raději rozhodl zamlčet další doposud tajný projekt – C65, což měl být zásadně vylepšený nástupce C64, jak si ještě řekneme. Místo toho navrhl bez jakékoliv větší rozvahy, že by snad bylo možné zkusit na bázi A500 vytvořit lacinou herní konzoli – bez klávesnice, disketové jednotky a portů, které A500 zbytečně prodražovaly. Věřil, že by cena takové konzole mohla dospět až k velmi konkurenční výši 300 dolarů.

Něco takového management stejně moc nezaujalo, ovšem Irving Gould viděl věc jinak. Vytušil, že laciná herní konzole s technologií Amigy by na trhu uspět mohla. Proto na jeho přímý nátlak byl tento projekt, nazvaný A250, později Amiga Game Machine, odsouhlasen. Koncept vypracoval Porter a základní specifikace vypadaly takto:

• základní čipset a CPU jako A500
• 256 kB RAM (možnost rozšíření na 512 kB)
• port pro cartridge 
• dva porty pro joystick
• možnost konzoli rozšířit o klávesnici, disketovou jednotku a myš, čímž by vznikla A500 bez expanzního portu a sériového a paralelního portu.

Na papíře toto nevypadalo vůbec špatně, jenže...  Za prvé, už se psal rok 1988 a jakkoliv technologie Amigy stále patřila k tomu nejlepšímu a cenově dostupnému, už nešlo o takový zázrak, jako v roce 1985. Dále, inženýři by onu konzoli museli vyvinout fakt hodně rychle, protože technologie postupovala mílovými kroky. No a v neposlední řadě je na místě zamyslet se nad drobným rozdílem v postupu inženýrů Commodore v roce 1988 a v roce 1981, kdy jejich předchůdci vyvíjeli slavný C64. Ti tehdy rozebrali stávající stroje konkurence a po vyhodnocení jejich schopností naplánovali a vytvořili zcela nový převratný počítač. V roce 1988 nikdo v Commodore konkurenci a situaci na trhu nezkoumal, místo toho pouze ořezali existující stroj.

Přitom pokud se logicky nad chystanou konzolí zamyslíme, tak je evidentní, že by její případné uvedení na trh asi dost zásadně ovlivnilo prodeje A500. Na Západě totiž vládla o dost jiná situace než u nás v Československu. Zatímco tady byla A500 vytouženým počítačem, který většina používala nejen ke hraní, ale i k práci či programování, na Západě šlo spíše o herní stroj, který jen občas u některých uživatelé sloužil pro něco víc. Mnohem lacinější A250 by tedy logicky značnou část kupujících odlákala od A500, protože na Amize stejně nic jiného než hraní dělat nehodlali. Jedinou výhodou A250 tedy byla možnost ji celkem rychle a levně vyvinout.

Vlastně jediné, co se opravdu vyvinout muselo, byl zásuvný modul, na kterém měly být distribuovány hry. Design navrhl George Robins a příliš se s tím nepáral. Jednoduše vzal cartridge pro Commodore Plus/4 a upravil jej, aby mohl obsahovat až 2 MB ROM. Mezitím se o A250 dozvěděl Ted Lenthe, šéf vývoje bývalého MOS Technology, a nechápavě se Portera ptal, proč je něco takového ve vývoji, když se pracuje na C65. Porter vysvětloval své rozhodnutí tak, že by nejraději udělal oba stroje a poté nechal management rozhodnout, co se bude vyrábět. Vzhledem k tomu, že A250 mohla být ihned, zatímco C65 ještě nemělo žádný prototyp, tak se obával, že je nemožné jej rychle dokončit. Tato drobná historka demonstruje, jak se v Commodore plýtvalo zdroji, a jak neměl management situaci vůbec pod kontrolou.

Jenže vývoj A250 neběžel tak rychle, jak by snad měl. Do konce roku nebyl zcela hotový, jenže v roce 1989 by určitě bylo možné tuto konzoli začít vyrábět, kdyby... Kdyby se v lednu 1989 Irving Gould s překvapením nedozvěděl, že konzole je sice téměř hotová, ale budou třeba investice na rozjetí výroby zásuvných modulů a nezbytný marketing. Nic moc, cca 40 milionů to spraví. Goulda tato informace šokovala, což je poněkud nepochopitelné, protože to vypadá, jako by do té doby nikdo v Commodore nevyčíslil nutné výdaje na vše s tímto projektem související. Výsledek je každopádně jasný. Práce na A250 byly zastavené a Jeff Porter pochopil, že zásadně zlevnit A500 je nemožné, a tak jako z nouze cnost rozhodl dát prioritu projektu C65.

Ano, projekt C65 vlastně do historie Amigy nepatří, souhlasím. Jenže probíhal právě v těch klíčových „ztracených létech“ a právě na něm je možné si ukázat, jak naprosto zoufale fungoval – či spíše nefungoval – vývoj ve firmě Commodore. O tom si v krátkosti povíme příště, abychom se poté vrátili zpět k historii Amigy a pověděli si konečně taky něco málo optimistického, co se nakonec podařilo.