Proč nepřišel Commodore 65 aneb jak nevyvíjet nové počítače | Kapitola 3
Seznam kapitol
Vyprávěli jsme si, jak se Commodore pustil do mnoha slepých uliček, aby po dlouhé a usilovné snaze experimentálně zjistil, že jsou opravdu slepé. Nic proti tomu. Jen kdyby takové poznání nebylo zatraceně drahé. Do dnešního příběhu jsme si nechali historii vývoje slepé uličky, která patřila k těm nejdražším a nejdelším vůbec. Přitom šlo na první pohled o výtečný nápad.
V průběhu roku 1988 získalo Nintendo na trhu v USA 70% zastoupení svých herních konzolí a zdálo se, že něco takového může reálně ohrozit pozici C64. Management stále více zmiňoval, že je nutné zastaralý počítač něčím nahradit. C128 v této roli selhal, tak kde vzít něco lepšího? Jeff Porter ale stále nechtěl riskovat, čekal, jak Gardei uspěje se svými čipy. Návrh 4510 byl dokončen v létě a 19. června 1988 byl hotový i finální design VIC III. Původní specifikace byly přitom ještě překonány:
- Zpětná kompatibilita s VIC-II
- 320×200×256 barev
- 640×200×16 barev
- 1280×200×4 barvy
- Schopnost zvládnout všechny režimy prokládaně
- Stejné sprity jako VIC-II
- Paleta 4096 barev
Zároveň Gardei připravil specifikaci C65:
- 128 kB RAM
- 32 kB ROM
- 4510 CPU / 1,7 nebo 3,5 MHz
- Klávesnice s numerickým blokem
- Porty pro kazetový magnetofon, RS232, sériový port jako C64, cartridge port a expanzní port podobný A500 umožňující rozšíření RAM o 512 kB, případně až na 1 MB
- Kompatibilita s C64 neměla být stoprocentní, ale měla být zajištěna snadná portovatelnost starých her.
Koncem září 1988 bylo hotové schéma počítače, dokončené bylo i schéma paměťového modulu, jenže sestavit prototyp nebylo možné, protože nebyly k dispozici obvody 4510 a VIC-III. Přitom jak každý vidí, tak schopnosti grafického čipu překonávaly jak Amigu 500, tak i chystanou HiRes Denise z budoucího čipsetu ECS. Šlo o nesmírně ambiciózní videočip, který ve světě osmibitových počítačů vůbec neměl konkurenci.
autor Thomas Conté, CC BY-SA 2.0 DEED
Až nyní, s koncem roku 1988 dal Jeff Porter souhlas s vývojem základní desky C65 a vývojem systémového softwaru. V této době také Gardei provedl pokus s kompatibilitou softwaru na prototypové desce z nepájivého pole, který ale dopadl dost bídně. Žádná z testovaných her z C64 nefungovala. Koncem roku proto C65 nebyl k dispozici ani v prototypu a bylo jasné, že vývoj zdaleka není u konce. Přesto se Jeff Porter rozhodl, že je nutné konečně tento tajný projekt oznámit Irvingu Gouldovi.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
