Test Asus Zenbook Duo (2024): Dva panely jsou víc než jeden! | Kapitola 4
Seznam kapitol
Vždycky jsem zastával teorii, že dva displeje jsou lepší než jeden – u desktopu i u notebooků. Zatímco mít dva displeje doma je snadná věc, u notebooků to tak snadné není – respektive donedávna to tak nebylo. Nový Asus Zenbook Duo přináší dva plnohodnotné displeje i mezi ultrabooky!
Chápu, že Zenbook Duo je opravdu prémiový stroj, který se snaží demonstrovat to nejlepší, co Asus umí – ale nápad se dvěma displeji v jednom těle je opravdu velice praktický a byl by užitečný i u cenově dostupnějších strojů. Na práci na dvou obrazovkách se velice snadno zvyká – a i když se někomu může zdát, že „displeje nad sebou“ jsou méně praktické než „displeje vedle sebe“, opak je pravdou. I v rozloženém stavu je Zenbook Duo velice kompaktní, nezabírá na stole více místa než normální ultrabook – i když ho rozložíte, nožička stroj zvedne, takže i s oddělenou klávesnicí jste na tom prostorově plus mínus stejně.
Při obou aktivních obrazovkách a aktivní bezdrátové klávesnici se dostanete běžně na více než 11 hodin práce, kde asi nejzásadnějším faktorem je míra jasu OLED panelů (v plném jasu se spotřeba zvyšuje a dostáváte se spíš k 7 hodinám). U klasického kavárenského psaní jsem se ale přes 11 hodin dostával běžně, přičemž stroj je napájen miniaturním zdrojem USB-C s výkonem 65 wattů, takže je možné bez problémů připojit nějakou powerbanku s Power Delivery a výdrž protáhnout.
Baterie v klávesnici má výdrž 7 dní používání, přičemž se automaticky dobíjí při přidokování na dolní obrazovku. Dovoluje tři úrovně monochromatického podsvícení, což je vyhovující – a v případě, že by nečekaně baterka došla, je možné klávesnici připojit přes USB-C na powerbanku a dobít ji. Klávesnice je pohodlná, píše se na ní velmi dobře. Asi největším problémem je, že sama není polohovatelná, nemá žádné nožičky – já si vypomáhal obalem, ve kterém jsem notebook nosil.
V ceně dostanete samotný notebook, miniaturní 65wattový zdroj (opravdu maličký, není o moc větší než rtěnka!), samostatný kabel USB-C s Power Delivery (což je lepší, než ho mít k trafu natvrdo), skládací opěrku – a to je všechno. Chápu, že dnes frčí minimalismus, ale tu tašku například z recyklovaných plastů bychom si podle mého v té ceně zasloužili. Ostatně kdyby se opěrka pro klávesnici nedala dát na notebook, mohla by být třeba právě v kapse takové tašky.
Napájení zajišťuje neuvěřitelně malé 65wattové trafo se samostatným Power Delivery kabelem. Trafo je velké asi jako čtyři baterie AA!
Stroj totiž doslova svádí k práci – a to není vtip. Zjistil jsem, že se dvěma displeji se mi pracuje nejenom lépe a rychleji, ale taky toho víc napíšu, konkrétně skoro o pětinu víc znaků za stejnou dobu. To samé platí pro vyřizování mailů, práci s dokumenty – je prostě mnohem jednodušší mít dva dokumenty před sebou najednou, než je neustále přepínat. Touchpad dovoluje gesta, můžete stroj ovládat i přes obrazovku, ale mě přišlo přirozené připárovat si Bluetooth myš – a pracovalo se mi s tím prakticky jako s normálním multimonitorovým desktopem.
V základní poloze je stojánek přiklopený k bříšku stroje.
Po zvednutí stojánku jsou vidět dvířka. Vypadají jako kryt SSD, že?
To, čím Zenbook Duo vyniká, je skvělá Wi-Fi standardu 6E, která se mi bezproblémově a stabilně připojovala i na místech, kde to je jinak docela velký problém. Zatímco většina jiných preferuje novější standardy hlavně kvůli rychlosti, já na nich oceňuji to, že dokážou fungovat i v problémových místech, tedy za cenu, že ve svém okolí „kradou signál“ a docela pravidelně ho vyfouknou například vašemu mobilu.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
