Proč nepřišel Commodore 65 aneb jak nevyvíjet nové počítače | Kapitola 5
Seznam kapitol
Vyprávěli jsme si, jak se Commodore pustil do mnoha slepých uliček, aby po dlouhé a usilovné snaze experimentálně zjistil, že jsou opravdu slepé. Nic proti tomu. Jen kdyby takové poznání nebylo zatraceně drahé. Do dnešního příběhu jsme si nechali historii vývoje slepé uličky, která patřila k těm nejdražším a nejdelším vůbec. Přitom šlo na první pohled o výtečný nápad.
Jenže problém nebyl pouze v řadiči DMAgic. Jak jsme si řekli, VIC-III byl nesmírně komplexním, takže další a další revize stále obsahovaly drobné chyby. Tým si kromě toho nebyl zcela jist, zda nějaké další nejsou skryté, proto v létě 1991, kdy se stále nevědělo, zda jsou čipy už dost zralé pro hromadnou výrobu, bylo rozhodnuto o důkladném přetestování jejich funkčnosti. Bylo to v době, kdy se vyvíjela Amiga 600, která měla být levnou náhradou A500. To nakonec tak nedopadlo, ale nikdo to ještě v této době nevěděl.
autor Thomas Conté, CC BY-SA 2.0 DEED
Na jedné straně se tedy psaly manuály pro nový počítač, vyráběly se testovací série základních desek, ty se osazovaly čipsetem a posílaly vývojářům pro testování a práci na budoucích hrách, no a přitom v pozadí prodejci namítali, že vyrábět v roce 1991 osmibitový počítač, který bude přímou konkurencí nejlevnější Amigy, to je nesmysl.
Zákulisní tlaky a politika celý tým dokonale otrávily, Bill Gardei to nevydržel a pro naprosté vyhoření Commodore opustil. Ztráta klíčového vývojáře byla v podstatě koncem projektu, ačkoliv oficiálně pokračoval dál a zrušen byl až v prosinci 1991. Tak tedy dopadla snaha firmy vytvořit následovníka svého legendárního C64. Trvalo to v podstatě šest let a výsledkem byly jen rozpaky a obrovské náklady.
A zcela mimochodem – ani CSG 4510, ani VIC-III nebyly nikdy nikde použity.
